Kronika

„Co udělá kapitán, když mu na plachetnici dojde pára?“

„Jaký je rozdíl mezi stožárem a stěžněm?“

„Za co musí všichni na lodi táhnout, aby dobře dopluli?“

Večer jsme na ně odpověděli a při večerním ohni jsme byli přijati za mořeplavce.
Liduška Blažková, Jana Součková

Neděle 22.7. – den druhý
Heslo dne: Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a pevně počítat s tím, co nevidíme. Žd 11,1
Dnešní den jsme započali první rozcvičkou na letošním táboře. Všichni jsme byli nadšeni z krásného nového dne. Ještě před snídaní jsme se důvěřivě vypravili na pouť za pokladem. Se zavázanýma očima jsme se chytli lana a nechali jsme se vést Jardou vzhůru lesem, křoviskami (křovisky), kamením zakopávajíce o pařeziska. Vystoupali jsme na „Vysokou horu“ pokrytou mechem a lišejníky, tam jsme objevili naši odměnu za námahu. Disko bodlo. Důvěřovat se někdy vyplácí. Při prvním ranním nástupu jsme byli rozděleni do tří posádek o pěti členech. Pak již letěla vlajka vzhůru po stožáru za pomoci Jany Nořinské. Po nástupu jsme se rozdělili na čtyři skupiny. Jedni šli na dřevo, druzí šli stavět hráz a ostatní dostavovali týpý. Po dokončení všech prací následoval oběd a polední klid. Odpoledne jsme se šli koupat do rybníka jménem Zvůle. Než jsme se odebrali do tábora, přečetl nám Honza úryvky z knihy „Ve znamení Kon-tiki“. Hned po návratu nás čekala první etapa VTH s názvem „Počáteční potíže“. Probíhalo to docela rychle, běhali jsme od týpý ke kuchyni a sháněli peníze, clo a povolení. Následovala večeře a náš první táborový oheň v týpý.

Václav Hauser a další

Pondělí 23.7. – den třetí
Heslo dne: My jsme blázni pro Krista. S námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. 1 Kor, 10, 10a, 12 – 13a
Ráno nám začalo ranní rozcvičkou, na kterou se všichni vždycky těšíme. Dopoledne jsme při loupání brambor poslouchali dobrodružné čtení z knížky od Otakara Batličky. Potom jsme se rozdělili na skupinky, jedni vypínali týpko, další sbírali dřevo, stavěli vořiště. My, co jsme vypínali týpko, jsme zkoušeli různé hody na koš (kýbl bez dna na tyči) s Jardou a další podobné hry s míčem. Elou tu dobu hrozně pálilo sluníčko, ale odpoledne se zatáhlo a začalo i trošku pršet. Po odpoledním klidu nám začala II.etapa VTH „Přes lidojedy ke kořenovníku“. Čáša nás zavedl kousek od tábora pod menší kopeček s hadí skálou. K rozsedlině hadí skály jsme se měli dostat přes hustý nízký lesík, jenže v něm nás honili lidojedi. Koho chytili, musel se vrátit zpátky k Čášovi a potom mohl opět zkoušet štěstí. Když se tam celá skupinka shromáždila, lodník a podlodník mohli vylézt nahoru vyluštit vzkaz psaný morseovkou. Určoval místo, kde najdeme kořenovník. Doběhli jsme k němu a osekali jsme mu větve, co nejvíce do hladka. Potom jsme s ním museli běžet do tábora. Naše skupina (Kura) doběhla sice jako druhá, ale měli jsme lepší kořenovník a tak jsme vyhráli. Po svačině jsme ještě hráli „Král vysílá své vojsko“, přetahovanou a další podobné hry. Večer jsme opět dělali v týpku oheň.

Jana Součková

Úterý 24.7. – den čtvrtý
Heslo dne: Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle. Př 12, 27
Po strašné rozcvičce a docela dobré snídani, jsme zalezli do týpka, protože pršelo, byl ducháč, zpívali jsme, hráli „Lordy“ a „Co si s sebou vezmu do Polynésie“, zkoušeli jsme uzly. Odjel Čáša. K obědu bylo rizoto. Po poledňáku nám Jarda přečetl návod na stavbu voru a později jsme se vypravili do lesa shánět materiál. Já jsme musel najít 9 kůlů na trup. Když jsme měli materiál, sedli jsme si do týpý a tam jsme ho opracovávali a svazovali. Hrozně moc jsme se snažili, ale večer toho stejně měli Kura i Taranga víc než my. Večer jsme byli v týpý, zpívali jsme a Hanka nám přečetla večerníček – Žlutá vlajka.

Kryštof Měkuta, Karolína Měkutová

Středa 25.7.  – den pátý
Heslo dne: Nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Gal 5, 13
Ráno nás probudilo Květino pískání na flétnu. Po osvěžující rozcvičce, která se zdála osvěžující jenom Jardovi a Honzovi, jsme se posilnili snídaní. Duchovní program byl opět v TP (týpý). Celé dopoledne jsme dělali vory a v odpoledním klidu také. Poté jsme je šli vyzkoušet k rybníčku bahňáčku. Ukázalo se, že „Ra“ má hrozně těžký vor, z kterého se stala ponorka. První doplula „Kura“, v zápětí doplula „Taranga“, ihned po Taranze doplul vor vedoucích. „Ra“ měla tak velký ponor, že nedoplula. Po výborné svačině jsme šli hrát hry na louku. Hráli jsme „Čočku“ a „Ragbiovku“, i přes to, že pršelo. Nadšeně jsme bosi pobíhali po mokré louce. Po vydatné večeři byl program v týpý.

Jakub Čašek, Květa Sinkulová

Čtvrtek 26.7. – den šestý
Heslo dne: I když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má. L 12, 15
Ráno začalo budíčkem, rozcvičkou, ranní hygienou a snídaní. Po nástupu a duchovním programu jsme museli všichni na dřevo. Dřevo jsme dělali celé dopoledne. Odpoledne jsme pak měli 4. VTH „Shromažďování výstroje a vztyčení vlajky“. Tato hra začala tím, že jsme došli na louku, kde jsme si měli najít seznam věcí, které jsme pak hledali v lese. Jarda s Honzou nás mohli chytat. Nakonec hry jsme měli vztyčit stožár tak, aby stál bez pomoci nás. Po VTH byla svačina. Před večeří jsme se byli koupat. Po večeři a večerním nástupu jsme šli všichni do týpý na oheň.

Jana Nořinská

Pátek 27.7. – den sedmý
Heslo dne: Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou.
Ráno nás probudily flétny. Po rozcvičce jsme šli do týpý. Po ducháku jsme hráli hry až do oběda. Po poledňáku bylo VTH, po kterém jsme se koupali v rybníce. V táboře byla bezva večeře.

VTH bylo o tom, jak se bavili námořníci na vorech. Zábava spočívala v tom, že chytali žraloky za ocasní ploutve holýma rukama. My jsme běželi ke Zvůli se stožáry, palubou a lany. U rybníka jsme měli postavit molo, které vypadalo jako skokánek. Z kterého jsme měli lovit žraloky. Po úspěšném lovu žraloků jsme se vykoupali ve Zvůli. Voda byla velice studená, ale po rozplavání bylo všem teplo. V táboře se vyhlásily výsledky VTH. Po programu v týpý nás odvedli k jeskyni „Tey-tetuy“. Tam jsme získali „kypu“.

Pavel K., Pavel Souček

Sobota 28.7. – den osmý
Heslo dne: Ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. 1.Kor 14, 20
Dnes byl budíček posunut o půl hodiny dopředu, protože jsme si včera v noci šli pro naše „kipu“. Pobožnost byla tentokrát v kuchyni. Konečně se totiž rozjasnilo. Sluníčko svítilo, mouchy štípaly, my jsme se potili… prostě letní idylka.

Potom však nastala tvrdá makačka. Žádná ulejvárna a rochnění. Jo, rochnit jsme se mohli nebo spíš museli v močálu, kde jsme odtahovali větve na stranu. Je to chráněná lokalita, kde rostou chráněné kytičky a my vytahováním větví na stranu je pomáháme chránit. Stejně nechápu, proč nemohly ty větve shnít na straně močálu, ale museli jsme je odtahat o 3 metry dál. Byli jsme od bahna úplně všude. Prostě skvělá brigádka. Po poledňáku jsme šli k rybníku. Plavat. A taky jsme se skvěle vyblbli na duši. Na nafukovací duši.

A pak…………………VTH.

Další etapa obsahovala: 1. návrat do Tejtetuovy jeskyně, nalezení klíče pro kipu a vyluštění obsahu. Každý člen každého družstva měl své kipu a každé kipu bylo jedno písmenko zaznamenáno uzlíky na šňůrce. Jenom Barča měla písmenka dvě. Písmenka jsme ale museli ještě seřadit správně popořadě. Tento snadný úkol se však stal kamenem úrazu pro všechny. Jediná Kura vyluštila své slovo správně – „BULKA“, což byla šifra – kupodivu! Označovala nedaleký balvan jménem „Hamburger“. Ostatní to nezvládli tak lehce. Ra – „LEZEM“, Taranga – „SOKAHO“. A mělo vyjít Ra – „ŽEMLE“, Taranga – „HOUSKA“ („u“ bylo v kipu špatně zapsáno). Nastal zmatek a nikdo nevěděl, co dál. Začali jsme spolupracovat i mezi skupinami všichni dohromady, ale výsledné sestavení písmen např. „Lesem za buk, ha, kolo“! se nedalo považovat za úspěch. Vzývali jsme tedy Tejtetuu. Doufali jsme, že snad jeho duch nám může pomoci. Křepčení okolo jeskyně a vykřikování začarovaných slov. „Lezem, bulka, sokaho“ a zvolání: „Ó Tejtetuo, ó mocný, ó velký, ó silný, ó bohatý, pomoz nám plavcům truchlícím“taky nepomohlo.

Až když se vedoucím zdálo, že dlouho nejdeme, přišel Honza a poradil nám s tím. Šli jsme tedy na místo určení – k Hambáči. Mysleli jsme si to, že tam máme jít, ale myslet často znamená nevědět nic.

2. druhá část hry – proplutí mezi útesy. Každá družinka měla vlastní úsek moře – čtvercové pole a vlastního navigátora. Nejdříve proplula mezi zrádnými útesy Kura – „kupodivu a nezvykle“. Už je to trapný, jak skoro pořád vyhrává Kura. Druzí byla Taranga a třetí Ra. Ale i přes tento konec jsme všichni obdrželi bavlnku fialové barvy (0 – 20 % šance na přežití). Vlastně se ani nedivím.

Den jsme ukončili v týpku.

Květa Sinkulová, Jakub Čašek

Neděle 29.7. – den devátý
Heslo dne: Odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Ef 4, 32
Někteří se probudili mimo tábor (spali pod širákem), tak se vyhnuli rozcvičce. Stejně byla nepovinná a běhal jen Jarda. Terka přivezla z Hradce čerstvý koblihy a chleba, tak snídaně byla (ne)výjimečně skvělá. O bohoslužbách jsme se zamýšleli nad podobenstvím o nemilosrdném služebníku. Následně jsme šli hromadně na borůvky. Ještě před obědem zasedalo staršovstvo á klubu ve složení Jana S., Květa, Kryštof, Vašek a Bára. Rozmýšleli jsme odpoledne pro vedoucí. Pokračovali jsme i po obědě a s koncem poledního klidu jsme to konzultovali s náčelníkem. Vypadá to na středu, ale uvidíme (jo, jinak souhlasil). Po poledňáku šla část na Zvůli a část (většinou holky) stavily tkalcovský stav a zkoušela se rohož. Dnes, protože byla neděle, nebylo VTH, ale Polynéský běh. Spočívalo to v tom, že jsme vyběhli ke koši a museli jsme se několikrát strefit. Další cesta pokračovala přes hráz a nahoru do kopce jako při rozcvičce, nahoře podlézt lana, pak na rozhraní lesa 10 angličáků a prolézt sítí, aniž by se někde dotkl lana a když tak k Hambáči a zpátky. Celkem náročný. Poslední překážka byla přeskočit potok. Zlomila se kláda, která byla potřeba k přeskoku potoka a když pro ní Vašek šel, vyhodil si kotník. Jarda ho pak vezl na chirurgii. Večer proběhl normálně.

Pondělí 30.7. – den desátý
Heslo dne: Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.
Dnes jsme vstali jako vždy v 7:00 hod. a šli na rozcvičku a po rozcvičce následovala ranní hygiena a po hygieně snídaně. Měli jsme zase chleba. Na ranním nástupu nám oznámili, že bude puťák. Začali jsme si chystat baťohy. My menší jsme si chystali jen malé baťohy, ale velcí si chystali věci na přespání, protože ti budou spát v přírodě. Když bylo vše připraveno, vyrazili jsme, došli do Vlčí jámy a v její blízkosti jsme se utábořili a naobědvali se. Po obědě jsme se přesunuli ke 2 stromům, na kterých byla asi ve výši 2 m připevněna laťka a my jsme ji museli přelézt. Po přelezení laťky jsme se rozdělili. My jsme se pomalu vypravili k táboru a velcí pokračovali v cestě. Po cestě jsme se stihli i vykoupat a za malou chvíli jsme už byli v táboře. Spali jsme v týpku.

Anička

Starší puťáci
Skupinka starších puťáků se vydala na delší cestu. Po překonání hrazdy jsme uklidili po vaření a vydali jsme se na cestu směrem k Matějovci. Celý den pražilo sluníčko a tak jsme měli zásoby vody rychle vypité. Cestou jsme se tedy stavili ve Stoječíně, kde jsme objevili pumpu s pitnou vodou. Byla opravdu výborná, naplnili jsme všechny lahve a smočili si hlavy. Osvěženi jsme pokračovali dál. Ze Stoječína jsme pokračovali kolem kopce Pekelec, kde jsme chvíli nemohli najít tu správnou cestu k rybníkům Horní a Dolní Šatlava. V Dolní Šatlavě jsme se vykoupali. Je to ale chovný rybník, takže i 50 metrů od břehů bylo vody po pás. Ten den jsme cestu zakončili u Pfaffenschlagu. Je to zaniklá vesnice, po které zbyly pouze základy stavení a rozkládá se kolem rybníčku. Moc vody v něm ale není. Tam jsme se tedy utábořili. Připravili jsme oheň v původním ohništi a začali jsme dělat večeři. Potom jsme si připravili jídlo na snídani do kotlíku (vločky, cukr, mléko) a šli jsme si připravit spacáky na spaní. Při tom jsme se nějak „unavili“ a všichni jsme zalehli, i když jsme původně chtěli jít k ohni zpívat. Jarda, Hanka i Honza teda přišli k nám a zazpívali jsme si ve spacácích. Nakonec „starý příběh“. Ten nám tak trochu prozradil, co se bude dít zítra. I když jsme to večer ještě netušili.

Jana Součková, Jana Nořinská

Úterý 31.7. – puťák
Heslo dne: Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysouší kosti.
Vstávalo se asi o půl devátý! Probouzeli jsme se různě. Poslední spáči se probudili něco málo před tím, než jsme vstali. Už z našeho plácku, kde jsme strávili celkem klidnou noc, jsme zjistili, že jsme v lese sami. Vedoucí – jmenovitě Jarda, Honza i Hanka – byli pryč. Zato jsme v našem okolí našli vzkaz. Po jeho přečtení se někdo vyděsil, někdo zasmál a jiný si poklepal prstem na čelo. No co naplat. Rozkazy se musí plnit. Z večer připravených surovin jsme uvařili k snídani ovesnou kaši, sbalili se a v 10:00 jsme vyráželi, obě skupiny naráz, ale každá jiným směrem. Cesta byla akorát dlouhá, sice jsme museli trochu máknout, abychom to stihli. Druhá skupina našla cestou oba rybníky, sice ten Dalovec se ukázal býti Jalovcem, ale před hrad dorazili s 10 minutovým náskokem. Skupina č.1 přišla o 15 minut později, protože hledala cestu přes hráz nádrže Landštejn. Ale nenašli jí, protože ta cesta není, teda spíš je, ale uzavřená. Před vchodem do hradu jsme si dali oběd a snědli vše krom asi dvou rybiček. Po samostatné prohlídce jsme v hradním příkopu sedli do stínu a odpočívali. Někdo začal Kubu hecovat, aby vyběhl nahoru na věž a nechal se tam vyfotit. Kdo by to byl čekal, on tam opravdu vyběhl, ale na fotce ho asi budeme muset černě obtáhnout, aby byl vidět – no třeba ne! Po zakoupení nějakých pohledů jsme pokračovali dál. Moc daleko jsme nedošli. Jen k místnímu parkovišti, kde jsme si dali zmrzku a nabrali vodu. Pokračovali jsme dál asi jen 15 km. Cestou jsme si dali samozřejmě několikrát pauzu a jednou jsme nenašli cestu, kterou jsme chtěli jít. Nakonec jsme šli jinou a do Terezína dorazili celkem bez větších potíží. Velice známou cestou jsme dorazili až k táboru a za zpěvu „Jsem zde na zemi poutníkem“ jsme vešli přímo do tábora. Po přivítání a převlečení do něčeho míň zpoceného jsme zasedli k večeři. Martinův skvělý chlapský guláš a výborný hovězí vývar všechny dostatečně zasytil. Koupání všichni puťáci přijali s otevřenou náručí. Při odchodu nás ze zadu z vody překvapil Čáša – Rejdař s Martinem. Přijeli na protější břeh autem ještě s Vaškem a Pavlem K. Vzali s sebou 3 od nás, které vzali po přeplavání autem. Večerní nástup, program v týpý a pak už HURÁ do spacáků!!!

Barča

Středa 1.8. – den dvanáctý
Heslo dne: Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo. Ef 4, 29
Dnes jsme měli VTH dopoledne, jmenovalo se „Zmatení jazyků“. Probíhalo to tak, že jsme byli přivázáni a běhali jsme z kopce k jídelně a tam byli papírky s různými slovy, z kterých jsme měli vyluštit větu, která vyšla, že máme tancovat vymyšlený tanec Hula hula. Vyhrála skupina Ra. Potom byl oběd, pak odpolední klid a po odpoledním klidu bylo MTH pro vedoucí. Ta hra byla o tom, že vedoucí jeli na kole přes Himaláje. Vedoucí museli za Šamanem, by požádali Šamana o radu, ale Šaman chtěl, aby ho uctívali. Vedoucí použili naši píseň „Lezem, bulka, sokaho.“ A Šaman jim poradil. Skončilo to tak, že vedoucí měli opičí dráhu a u konce šlápli do lavoru, ve kterým byla voda. Myslím si, že se jim to velice líbilo.

Lidka, Kryštof

Čtvrtek 2.8. – den třináctý
Heslo dne: Miluj svého bližního jako sám sebe. Lk 10, 27
Dopoledne: Po obvyklých ranních činnostech – budík, rozcvička, snídaně, jsme měli duchovní program, při kterém nám naši vedoucí předvedli scénku Podobenství o milosrdném Samaritánovi. Tato scénka spočívala v tom, že i ten, kdo není křesťan, může být milosrdný. Potom jsme si vylosovali papírky se jménem nějaké osoby, které máme udělat radost. Pak jsme se učili: a) morseovu abecedu

b) první pomoc

c) správné rozdělání ohně

Po této malé výuce byl oběd a polední klid, při kterém jsem psala deník a poslouchala zpěv Jardy, Martina a Honzy.

Odpoledne: Po poledním klidu jsme se šli koupat. Tento den byl docela bohatý na pera. Hodně lidí udělalo pero 500 m a někteří 3 plavecké způsoby a po koupání jsme měli VTH s názvem „Haumat a jeho nemoc“. Našeho Haumata představovala Martinka, které jsme měli ošetřit: krvácející ruku, zlomenou nohu, třesavku, zimnici, horečku a hnisavé vředy. Ruku a nohu jsme ošetřili sami, ale s tím zbytkem jsme se měli poradit s doktorem po telegrafu. Udělali jsme vše podle pokynů a byli jsme první.

Večer: Po VTH bylo menší volno a program v týpý, při kterém jsme hráli hru „Ubohá malá kočička“ a nechali jsme Jardu hádat námi vybranou písničku. Po programu jsme šli jako obvykle spát.

Denisa Boušková

Pátek 3.8. – den čtrnáctý
Heslo dne: Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést duchem, je život a pokoj. Ř 8, 6
Na rozcvičku se nikomu nechtělo. Aby né celej poslední den. Ta rozcvička nebyla tak náročná. Asi jako každej rok jsme dopoledne strávili honbou za dřevem a pak nějak ještě hráli pár her. VTH byly šifrovaný zprávy a ta poslední nás zavedla ke Zvůli. Přišli jsme jako poslední, ale meloun s dětským šampaňským na nás zbylo. Po koupání jsme si v táboře rozdělili meloun a po oblečení do zvláštních převleků jsme tancovali Hula hula. Měli jsme si připravit nějaké scénky na večer do týpka. Nástup byl dost pozdě a byla už dost tma. Možná asi proto, že oblohu zakryl jeden velkej černej mrak. Začalo pršet a proto jsme všechno odložili do týpka. Šli jsme zašněrovat stany, protože začala dost velká vichřice. Na chvíli jsme zalezli do stanů a za chvilku nám Vašek říkal, že nikam chodit nemáme, že spadlo týpko. Ano opravdu, není to žert. Vevnitř bylo 8 osob a jen Jirku praštila tyč. I Domča tam byla. Byla fakt drsná bouřka. Chvíli jsme pak seděli v kuchyni a pak šli spát. Bouřka zuřila dlouho. Byli jsme rádi, že byl nástup tak pozdě. Jinak vy všichni seděli v týpku a kouřil by tam oheň.

Sobota 4.8. – den odjezdu
Ráno už se vůbec nikomu nechtělo vstávat. Rozcvička nepovinná. Snídaně, nástup a rozdělení práce. Úklid kuchyně. Tábořiště. A balení. Když už nebylo co dělat, dopisovali jsme deníky a oplakávali konec tábora. Poslední nástup. Dostali jsme oběd na šňůrce a dekrety s novými jmény. Rozloučili jsme se a vyrazili do Kaprouna na vlak (5 km). Poslední 1-2 km nám pršelo. Dost jsme popobíhali a posledních několik set metrů jsme běželi naplno. Stejně jsme to nestihli. Tak o ½ minuty. Hanka volala Draze, ale stihla říct jen, že přijdeme do Lomů, že nám ujel vlak. Došla jí baterka. Po mokrejch kolejích se šlo fakt blbě. Po 3 km jsme byli totálně mokří a unavení. Chvíli jsme čekali a pak přijeli záchranářské kolonie rodičů. V Hradci jsme udělali kolečka a ještě chvíli povídali. Nakonec jsme zazpívali „Dál přece nejdeme sami“. A rozloučili jsme se.