Pátek 26.7.
den příjezdu
Rádcové a ostatní účastníci se sešli na autobusové zastávce v Mostech. 1 km do Zvůle jsme došli v pořádku a po koupání (pouze někteří členové okusili studenou vodu a mírnou vrstvu rašeliny) jsme se odebrali k blízkému bufetu v kempu. Krásně jsme se občerstvili. Kluci si dali extra kyselý xichty (nanuky). Vedoucí i jiní si dali hamburgry a po dohodě jsme se kolektivně rozhodli, že zůstaneme v kempu. Jarda vyjedná, že nám do 8 hodin do večera seženou stany. Akorát Majda s Janou B. chtěli jít do tábora. Nakonec šli všichni. Na rozcestí u buku jsme si přečetli první příběh z Abrahamových cest. Četli a povídali jsme si o tom, jak mu Hospodin řekl, že má odejít z Cháranu a jít tam, kam mu Hospodin ukáže. V našem případě byl Cháran kemp a kam jsme šli, to jsme taky pořádně nevěděli. A aby to bylo ještě lepší, zavázali jsme si navzájem oči a chytli se provazu a šli. Vedl nás Jarda a museli jsme mu všichni věřit. Dovedl nás až k božišti Mamre, kde jsme se rozdělili na 3 izraelské kmeny. Vždy byl rádce a podrádce: Vašek, Květa, Saša, Lukáš, Anička a Majda. Druhý kmen: Kryštof, Jana S., Denisa, Filip, Janička B. a Martinka. Třetí kmen se skládal ze zbytku a to: Bára, Jana N., Pavel, Markéta, Honza, Kája a Ivetka. Naším úkolem bylo v první etapě velké táborové hry najít po slabikách rozdělenou zprávu, která byla napsaná a rozházená okolo božiště Mamre. Zpráva zněla: VARUJ SE CESTY ZPĚT! OD BOŽIŠTĚ MAMRE CESTOU V ÚŽLABINĚ K JIHU NA ROZCESTÍ DOPRAVA ZAROSTLOU STEZKOU PO LÁVCE PŘES POTOK JARKÓN, BÉT-EL UVIDÍTE PŘED SEBOU. Zprávu jsme rozluštili těsně po sobě a po několika radách jsme se vydali správným směrem, ale přešli jsme zarostlou stezku a tak, když jsme se vrátili, trefili jsme to úplně. A najednou kmen, co byl první, byl poslední. V Bét-elu nás čekal Kenanský mudrc a za otázku, spíše za odpověď, „Co je na světě nejdůležitější?“ a za to, že jsme obětovali to, co jsme měli u sebe nejcenějšího, jsme dostali radu kudy k Abrahamově hoře. Na skále nad táborem jsme se za chvíli sešli všichni a z kamenů, které jsme si přinesli, jsme udělali oltářík, kolem kterého jsme udělali kroužek a zazpívali jsme „Je stále přítomná“. Sestoupili jsem do tábora a začali se zařizovat. My rádcové jsme pomáhali těm nejmenším. Po večeři se v týpku představovalo. První kolo jen jména a odkud jsme, druhé kolo bylo, jak dlouho jezdíme na tábory a čím bysme chtěli být (a co děláme). Spát se šlo v půl 10.
Barča Čašková
Sobota 27.7.
den druhý
Heslo dne: Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme a pevně počítat s tím, co nevidíme.
Dnešní ráno začínalo budíčkem, který byl v 7:00 hod. Pak následovala rozcvička, ranní hygiena, úklid stanů, snídaně a ranní nástup. Po duchovním programu, který si připravil David, jsme museli škrábat brambory. Když bylo brambor dostatek, každé družstvo muselo obejít 3 stanoviště. My (Manases) jsme nejprve zamířili k Honzovi, u kterého jsme nanášeli na paletu barvy z různých rostlin a učili jsme se je poznávat. Jako k 2. stanovišti jsme zamířili k Tomášovi, který nám řekl něco o ohni. My jsme potom museli zapálit 6 ohňů a ještě ke všemu na čas. K poslednímu stanovišti jsme už nedošli, protože byl oběd. Po obědě jsme měli chvilku volno – polední klid, při kterém jsme psali deníky. Po poledním klidu šlo každé družstvo na své poslední stanoviště, na které před obědem nebyl čas. My jsme zamířili k Jardovi, u kterého jsme slaňovali. Potom byla svačina. Po svačině byla 2. VTH, která nesla název „Být hostem v zemi“. Nejprve jsme museli udělat náš kruh z provazů, do kterého jsme nosili šišky s provázkem různých barev. Mohli nás honit i loupežníci, kteří nám šišky brali. Když jsme měli v kruhu 6 šišek různých barev, sbalili jsme je a běželi zpět do tábora. Šišky jsme dali Tereze a ona nám za to dala plachtu s provazem, ze které jsme si udělali přístřešek. Pak hra skončila a byla večeře. Po večerní hygieně a nástupu jsme šli do tee-pee. Zde jsme zpívali, četli si a asi v 21:30 hod. jsme šli spát.
Jana Nořinská, Kája Měkutová
Neděle 28.7.
den třetí
Heslo dne: Hospodin praví: Neboj se! Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou. Půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud. Půjdeš-li ohněm, nespálíš se. Neboť já, Hospodin, jsem tvůj Bůh.
Ranní rozcvička byla mírnější, byla přece neděle. Měla jí Blanka, která se tu stavila asi na dva dny. Byly to takové lehčí cviky z jógy. Před snídaní nás čekala nepříjemná zpráva. Celá jídelna je na egyptském území. My, kromě služby, nejsme jeho obyvateli, a proto tam můžeme vstoupit pouze s jednou volnou rukou, s tou méně šikovnou. Nejzajímavější bylo mazání chleba medem.
Dopoledne při bohoslužbě nám David vyprávěl o cestě Abrahama do Egypta. Proto, aby se tam dostal, budil o své ženě Sáře, že je jeho sestra. Ona se pak stala ženou Faraona. Chtěl si to prostě ulehčit, ale nebylo to správné. Potom jsme šli ještě hrát hry s šátky na louku k hambáči (středověk a podobné).
Oběd jsme absolvovali opět jen s jednou rukou. Zdálo se mi to jednodušší jíst lžící, než si mazat chleba jako ráno. Bylo dusno a tak jsme se šli vykoupat do Zvůle. Když jsme přišli, čekaly nás pouze mapy se vzkazem na stole. Podle nich jsme se dostali až do Egypta, byl ve Vlčí jámě. Nejdříve jsme museli projít přes hranice, které hlídali ostří a zlí strážci, Drsňa a Honza N. Ti nás dovedli až před mocného Faraona, starý a mírně dementní panovník (David). Před ním jsme poklekli a prosili jsme ho o jídlo. Museli jsme si ho však odpracovat. Mohli jsme si vybrat, zda chceme pracovat jen jednou rukou nebo oběma, potom bysme museli „obětovat“ jednoho člena našeho kmene. Všichni obětovali, nikoho nenapadla souvislost s cestou Abrahama do Egypta. Postavili jsme tedy pyramidu oběma rukama. Když jsme pak chtěli vrátit našeho obětovaného, zjistili jsme, že musíme postavit ještě jednu, ale už jen jednou rukou. Obětováním jsme si vůbec nepomohli, právě naopak. Nakonec jsme si své jídlo tedy odpracovali. Jeden kmen svého obětovaného ponechal Faraonovi a musel se pro něj vracet z tábora. Zpět jsme totiž museli dorazit všichni. Hra se tedy pěkně protáhla. Večer v teepee proto nebyl moc dlouhý.
Jana Součková, Jana Benešová
Pondělí 29.7.
den třetí
Heslo dne: Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhé. (1.Korintským 10,24)
Vstali jsme kolem 7,30, byla rozcvička, protáhli jsme si záda a hodně jsme běhali. Při běhu jsme se podívali do Aim. Proběhli jsme se a doběhli jsme do tábora. Tam na nás čekala hygiena a snídaně. Po snídani byl nástup. Za chvíli nástup skončil a Tomáš šel obhlédnout stany. Jarda písknul a řekl: „Za tři minuty u táboráku.“ Tam jsme zpívali, hráli. Bylo nám vedro, tak jsme se šli koupat. Asi tak po půl hodině jsme se vrátili a našli jsme vydatný oběd. Po obědě byl skvělý polední klid. O půl třetí byl konec poledního klidu. 🙁 Poté bylo VTH jménem tři studny. Účelem hry bylo přenést ze tří lavorů co nejvíce vody. Mohli jsme k tomu použít tyto věci: šátek, jablko, lžíci, papír, sirky, svíčku a přírodniny jako třeba mech. Posléze byla svačina. 🙂 Všichni chtěli jít ještě k rybníku. Tak jsme nakonec šli. Po koupání byla večeře. A hurá na nástup. Na nástupu se tábor dozvěděl, kdo byl první ve třech studnách. První byli Manasesové. Vlajka šla dolů. Měli jsme si odložit věci do stanů a pak přijít do TÍPÍ. Tam jsme zpívali lidové písně, pomodlili jsme se a šli jsme spát.
Jan Hauser, Iveta Benešová
Úterý 30.7.
den čtvrtý
Heslo dne: Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Gal 6,2
Dnešní ranní rozcvička byla jako vždy velmi namáhává. Poté následovala hygiena, snídaně a takové ty nepodstatné události. Ale o nástupu se udály veliké věci. Lukáš z kmene Levi byl vyměněn do kmene Isachar za Kubu Čaška. Jelikož bylo veliké horko a nedalo se dělat moc obvyklých činností, šly se hrát k hamburgeru hry, samozřejmě služba musela zůstat v kuchyni. Hrály se hraničky a čočka. Poté jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna šla s Honzou Novým poznávat a rozeznávat stromy a druhá si cvičila uzly. To trvalo až do oběda. Přes polední klid se dopisovaly deníky, odpočívalo se a pomalu se stahovaly mraky nad táborem. Čím víc se blížil konec poledního klidu, tím víc to vypadalo, že bude bouřka. Nakonec bouřka nebyla, ale zato vydatně pršelo. Z tohoto důvodu se ještě prodloužilo uzlování. Když přestalo pršet, nastal ten pravá čas na další etapu VTH, která byla inspirována bojem Abrahama proti 5-ti králům za účelem záchrany Lota ze zajetí. Byli jsme dovedeni do takzvaného „skalního města u doliny Šáve“, dostali jsme životy a čekali na písknutí Jardovy píšťalky. Naším úkolem bylo vysvobodit každý kmen svého Lota a ztratit přitom co nejmíň životů při soubojích s králi. Jako první vysvobodili svého Lota členové kmenu Manases, druzí skončili členové Levi a třetí byl kmen Isachar. Uřícení jsme se vrátili do tábora přesně na večeři. Po večeři následoval večerní nástup a večerní program v týpí.
Květa Sinkulová, Vašek Hauser
Středa 31.7.
den pátý
Heslo dne: Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. (Žalm 37, 5)
Ráno začalo společnou rozcvičkou, kdy každý z nás předvedl cvik a ostatní se ho snažili napodobit. Ti, co předváděli nejsložitější cviky, šli si ještě zaběhat. Pak byla snídaně a po ní jsme se učili orientaci podle mapy a busoly. Každé družstvo připravilo jeden. Po obědě a poledním klidu prošlo každé družstvo běh jiného družstva. Dále nás čekalo VTH. Tato etapa byla náročná na nohy i na mozek, protože jsme měli sesbírat vzkaz v hebrejštině na různých, velmi vzdálených místech. Když jsme došli k těhotné Hagar, skládali jsme celý vzkaz. Snažili jsme se opravdu hodně, ale nakonec se nám to nepovedlo a skončili jsme druzí a kmen Lévi vůbec nedorazil za Hagar a trvalo ještě dlouho než dorazili do tábora. Po této extrémně namáhavé etapě jsem ještě já a pár lidí dělali pera. Abych nezapomněla, ten vzkaz měl znět: „Al járeh šův.“ Po VTH byl večerní program v teepee a já s Jirkou jsme ještě měli hlídku, kterou jsme prokecali o všem možném.
Denisa Boušková
Čtvrtek 1.8.
den šestý
Heslo dne: S láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. Žd 13,2
Rozcvička byla jako vždy normální. Protáhli jsme si nohy, ruce a páteř a šli si protřít oči. Po ranní hygieně jsme spěchali zabrat si hezké místo k sezení u snídaně. Když jsme se vydatně najedli, vzali jsme si nožíky a šli škrábat brambory. Jako vždy nám u škrábání Honza četl tak dlouho, až došly brambory. O duchovním programu služba (já, Lukáš a Jana N.) doškrábali a nakrájeli brambory. Povídalo se o Abrahamovi, jak mu přišli hosti a on je přivítal a pohostil. Oni mu přinesli zprávu, že Sára bude mít dítě. Ale oni tomu nevěřili. Pak jsme šli na dřevo. Řezali, štípali a nosili dřevo do té doby, než Jarda zapískal přípravu na oběd. Posilnili se obědem a psali kroniky a deníky. Po odpoledním klidu jsme se šli připravit na VTH. Museli jsme si vydělat, nakoupit a přivítat hosta. A protože to bylo dlouhé VTH, tak hned po něm byla večeře. V tee-pee byl muslim, takže byly na něj otázky. Byli jsme rádi, že nás navštívil.
Pátek 2.8.
den sedmý
Heslo dne: Hospodin praví: Nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. (Ezechiel 33,11)
Od rána pršelo, takže jsme nemuseli dělat rozcvičku. Po snídani následoval jako obvykle nástup a beseda, při které jsme se dozvěděli o zkáze Sodomy a Gomory a o odchodu Lota. Po besedě bylo volno na kroniku a na deníky. Pak byl oběd a po něm VTH. Při něm jsme si parádně užili. Prvně jsme se koukali na divadýlko a pak jsme si vybalovali a odnášeli věci. Po VTH byl závod lodiček z kůry, který byl velmi napínavý. Po závodu se šplhalo po laně a učil se turbánek. Pak byla večeře a nástup. Když nástup skončil, šli jsme do teepee. Nakonec jsme šli spát.
Anička Měkutová, Majda Doubnerová
Sobota 3.8.
den osmý
Heslo dne: Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce. (epištola Jakubova 1,12)
Neděle 4.8.
den odjezdu
