Rosomák (Gulo Gulo)
Rovněž znám jako Skunk Bear (medvěd – skunk), Devil Bear (ďábelský medvěd), Carcajou [karkažu:](rosomák severní), Glutton (1. rosomák sibiřský, 2. žrout)
CHARAKTERISTIKA:
Výška: samci – okolo 18 palců (cca 46 cm), samice – okolo 14 palců (cca 36 cm)
Délka těla: samci – okolo 45 palců (cca 114 cm), samice – okolo 36 palců (cca 91 cm)
Váha: samci – okolo 36 liber (asi 16 kg), samice – okolo 25 liber (asi 11 kg)
Potrava: cokoli chytí či najde, od potkanů a králíků po vysokou a karibu
Výskyt: sever USA, Kanada, Aljaška, Sibiř, severní Evropa (rozloha území obývaných rosomáky se stále zmenšuje)
Rosomák je největším suchozemským živočichem rodu kunovitých (jako např. norek, lasička, vydra, skunk). Je pravděpodobně nejmenším a zároveň nejsilnějším predátorem vrcholu potravního řetězce. Tasmánský čert proti němu vypadá jako padavka. Rosomák je svalnatý a dobře přizpůsobený pro přežití v zimní přírodě. Rosomáci našlapují na celá chodidla podobně jako medvědi nebo lidé. Toto takzvané ploskonohé nesení těla zvířeti umožňuje snadnější pohyb po měkkém a hlubokém sněhu.
Srst rosomáka je typicky hustá a hladká, tmavě hnědé barvy. Někteří jedinci mají nápadnou světlou, stříbřitou obličejovou masku. Od ramene zvířete přes boky a horní část zadní nohy se táhne světlý žlutohnědý pruh, který končí nad chundelatou oháňkou. Někteří jedinci mají bílé skvrny na krku a hrudi. Také bílá srst na tlapách a předních nohách se objevuje poměrně často. Rosomák má 38 velmi ostrých zubů a pět částečně zatažitelných drápů na každé tlapě.
Pro světlé pruhy na bocích bývá někdy nazýván „skunk bear“ (medvěd – skunk), ale není ani skunkem ani medvědem, nýbrž pouze příbuzným skunka. Indiáni jej nazývají „carcajou“ [karkažu:], což je pofrancouzštělé slovo indiánského původu. Znamená zlý duch, nebo horský ďábel. Rosomák však není ani duchem ani ďáblem.
Podobně jako skunkové, mají i rosomáci pachové žlázy, které produkují silný pižmový zápach. Rosomáci jej však užívají pouze ke značkování svého teritoria a nikoli k sebeobraně. Napadený rosomák se vždy brání svými ostrými zuby a drápy. Když chce rosomák odehnat jiná zvířata od jejich kořisti, cení zuby, zježí srst na hřbetě, vztyčí svůj huňatý ocas a vydává temné vrčení.
Rosomák je zajímavý pro svou sílu, mazanost, neohroženost a nenasytnost. Rosomáci často sledují nakladené pasti a nechávají se jimi dovést ke srubům traperů, kdy sežerou zásoby potravin a odnesou, co se dá. Jejich nepříjemný zápach pak proniká celým napadeným srubem. Rosomák je samotářský noční lovec, který loví všechny druhy zvěře. Neváhá napadnout ovce, vysokou či malého medvěda. Nemá žádného přirozeného nepřítele. Jeho kožešina se používá na lemování zimních bund, protože se z této velmi hladké srsti dá snadno setřít jakákoli námraza. Po většinu roku žije rosomák osamoceně. V únoru nebo v březnu prožije krátké námluvy a samice jsou pak březí přibližně devět měsíců. Ve vrhu bývá jedno až pět mláďat.
V současné době jsou rosomáci pokládáni za ohrožený živočišný druh, protože jejich přirozená teritoria jsou postupně ničena. Jsou také vybíjeni lovci kožešin a rančery kvůli škodám, které způsobují na dobytku.
Rosomák a Indiáni
Indiáni věří, že rosomák disponuje určitými magickými schopnostmi. Je považován za:
zosobnění ducha divočiny (jako jedno z posledních zvířat)
zosobnění magického spojení mezi materiálním a duchovním světem
pána lesů
vykutáleného šprýmaře
Indiáni uctívají rosomáky pro tyto vlastnosti:
statečnost
prudkost, divokost
nepolapitelnost
chytrost
sílu
vytrvalost
odvahu
Některá zajímavá fakta o rosomácích
Kdyby byl rosomák stejné velikosti jako medvěd, byl by nejsilnějším zvířetem na zemi.
Čelisti rosomáka jsou tak silné že rozdrtí i kosti.
Rosomáci dokáží skolit vysokou či karibu.
Puma raději odtáhne, pokud rosomák projeví zájem o její kořist.
Mezi lovci kožešinové zvěře jsou rosomáci známi jako nepolapitelní zloději potravin (i v případech, kdy se liška či norek chytí do pasti).
Rosomáci jsou tak silní, že dokáží odtáhnout mršinu třikrát těžší než jsou sami, a to do značné vzdálenosti.
Jejich citlivý čenich vyslídí potravu i pod sněhem.
Vypráví se, že rosomáci dokonce odehnali vlčí smečku od její kořisti.
přeložil Jaňák ze stránek: www.wolverinefoundation.org
